Pokud je pro vás učení se na kytaru příliš náročné, bolí vás prsty z mačkání akordů nebo dokonce nemáte hudební sluch, vezměte do ruky baskytaru a hurá na pódium. Baskytara a zejména hudebníci, kteří na ní hrají, mají ve své komunitě špatnou pověst. Z nějakého záhadného důvodu kolujou zvěsti o jejich jednoduché povaze, jeden by se odvážil říci dokonce hlouposti.
Proč mají hráči na baskytaru nálepku hlupáků, omezenců, lidí bez talentu?
Když se podíváme do historie, tak první basové linky v hudbě se objevily před přibližně 400 lety. A rozhodně nikdo, kdo hrál na varhany, kontrabas či tubu (tři hlavní nástroje schopné produkovat basové frekvence v dřívějších dobách) neměl pověst nějakého duchem neobdařeného simpletona. V padesátých letech s příchodem elektrické baskytary už ale byla situace jiná. Baskytaristé byli najednou pro smích a mám podezření, že jednou z příčin byla jejich technika úhozu, kdy brkali na struny palcem. Ano, slyšíte správně! Původní, populární technika hraní na baskytaru byla redukována na velmi jednoduché brnknutí palcem. Fender montoval na své nástroje dokonce plastovou opěrku pod strunami pro prsty pravé ruky, to aby se vám pohodlněji hrálo právě pomocí palce. Všimněte si, že lidé, kterým dáte baskytaru do ruky úplně poprvé, tak často instinktivně používají palec pro úhoz strun. Že by dědictví po našich opičích předcích? Ok, tak teď nahrávám na smeč všem basovým posměváčkům.
Role baskytaristy rozhodně nenabrala na serióznosti ani s nástupem populárních kapel v šedesátých letech. Přispěl k tomu značnou měrou i Paul McCartney, který v jednom z rozhovorů ohledně jeho role baskytaristy v kapele The Beatles pronesl slavnou hlášku: "Nikdo z nás nechtěl být baskytaristou. V našich představách to byl tlustý chlapík, který vždycky hrál někde vzadu na pódiu." Odtud už to mohlo jít jenom z kopce. Baskytaristé jsou terčem posměchu nejenom v legendárním mockumentary Spinal Tap (pokud neznáte a jste hudebník, tak si to rozhodně dejte, povinnost v hudebním vzdělání každého muzikanta). Ve scénce s hláškou ´slappa da bass´ se herec Paul Rudd pouští do imitace hraní slapové techniky s takovou vervou, až se z toho stal internetový meme. Adam Sandler ve filmu Zkus mě rozesmát si zase v jedné scéně s Jennifer Aniston střílí z typické kozí bradky, kterou se honosí její bývalý přítel, samozřejmě baskytarista. Basáci mají nejméně šancí u fanynek, neumí si naladit nástroj, v hlavě jim jedou buď simplifikované tabulatury typu 11111111-2222222 (podle políček, které mačkáte na nástroji) nebo si v duchu musí říkat, který tón vlastně hrají. Zkrátka, basa je všem naposměch.
Jak jsme dospěli do tohoto bodu? Proč je hraní na basu a obecně baskytaristé, tak snadným terčem posměchu?
První příčinou je technika hraní, kterou jsme zmiňovali už výše. Nicméně, ani moderní baskytaristé s jejich sofistikovaným přístupem a kvantem nových technik moc nepřispěli k atraktivitě nástroje. Prostě hra na baskytaru rozhodně není vizuálním blockbusterem. Někdo dokonce přirovnal hru prsty k lechtání velkého chlupatého psa. Basáci tak prý vypadají při hraní. Samozřejmě k tomu vznikly příslušné fotky, kde se pomocí editace nahradily slavným basákům nástroje a místo nich vložily do jejich rukou různé druhy huňatých přátel člověka. Lidská sugesce je mocná zbraň a tenhle meme těžko dostáváte z hlavy. Zkuste pak jít na koncert a nemít záchvat smíchu, když vidíte basáka, jak náruživě střihá prsty při svých šestnáctinových funky groovech! To prostě není fér!
Druhým faktorem je pak samotný zvuk nástroje. Basa sama o sobě zní (zejména v nejnižších polohách a rejstříku) dost nudně. Takový hučivý, dunivě zastřený zvuk, jako když se probouzí medvěd po dlouhém zimním spánku. Není tam ta jiskra a dravost zkreslené kytary či komplexnost, monumentálnost a perkusivní atak klavírních akordů. Nemluvě o srovnání s bubny, které vás prostě zvukově převálcují. Okamžitě zasáhnou první signální soustavu díky našemu přirozenému sklonu synchronizovat pohyb těla s rytmem.
No a třetím faktorem jsou samotné basové linky. Pokud hrajete funkční basu do písničky, tak se budete držet kopáku a základních tónů. To samo o sobě není moc vzrušující na poslech, i když to skvěle funguje v kontextu hudby. Rockoví basáci zase často hrají osminové, pulzující linky, které sice vytváří krásné plochy v dané skladbě, ale samy o sobě jsou zajímavé asi jako pozvání na ochutnávku anglické kuchyně.
Když tyhle tři faktory zkombinujete dohromady, tak si náš kreativní mozek podvědomě vymodeluje prototyp baskytaristy jako nudného, obtloustlého a lehce retardovaného joudy, který je prostě rád, že vůbec může sdílet pódium se všemi těmi sexy zpěvačkami, neodolatelnými frontmany, dechberoucími kytarovými mágy či klávesovými čaroději. Ehm, bubeníky jsem vynechal, protože oceňuji, že společně sdílíme tíhu omezeného pohledu kolegů z branže na naše schopnosti v hudebním světě. Rytmika má držet spolu! Apes, together, strong! Pardon, nechal jsem se unést emocemi. Zpátky k tématu.
Všechny výše zmíněné podružnosti jsou ničím, když si uvědomíme, jak moc je basová linka a zejména její tvůrce, důležitá. Samozřejmě, že každý basista zná svojí nepostradatelnou hodnotu a velmi dobře ví, že bez basové linky je skladba stejně záživná jako StarDance bez tanečníků. Basa je pojítkem, životadárnou silou, božským tmelem a manou hudby. Jedna basová nota může úplně změnit harmonii, nabudit euforii nebo vyvolat zemětřesení. Parafrází z Pána Prstenů můžeme směle říci, že jedna basa jim všem vládne, jedna tlustá nota je najde, jeden baskytarista je všechny přivede a v rytmu spoutá, v zemi basových frekvencí, kde leží husté groovy.
Možná, že při hraní na baskytaru nevypadáme jako modelky z Instagramu, ale rozhodně nám dalo spoustu práce se naučit hrát linky, které mají přesně ten pulzující rytmus, artikulaci a dynamiku, kterou potřebuje konkrétní skladba. Mnohé hudební styly doslova stojí na basové lince a bez ní by byly naprosto neposlouchatelné (drum´n´bass, dubstep, reggae, funk atd.).
Takže, dost bylo legrácek na účet basáků, basaček a basančat. Je načase všem hráčům na baskytaru přiznat jejich plná práva a respekt.
Dost bylo basové diskriminace, je načase si dělat prdel z něčeho jiného ... třeba z ukulele!
Comments